Po pádu Velké Moravy byly písemnosti země Moravy spáleny a její dějiny jsou od té doby zamlčovány a falšovány. Je to zázrak, že neshořela v ohních katolické církve také kniha vysokého církevního hodnostáře Mauro Orbiniho: Historiografie - původ názvu, slávy a rozšíření národa slovanského z r. 1601. Máme možnost ji dnes číst a vyvrátit smyšlenky germánských a posléze i českých historiků, násilně měnících dějiny moravského národa.
Být Slovanem neznamená jen příslušnost k určité lidské rase, etniku, či národu, vymezenému společným druhem jazyka. Slovanství je pojem, který přesahuje všechna tato dělení a odkazuje nás na původní zdroj stvoření, při kterém byl lid vybaven všemi potřebnými schopnostmi pro důstojný a svobodně tvořivý způsob života všeho lidu v souladu a JEDNOTĚ se zákony přírody a vesmíru. Dnes slovanství znamená návrat k původnímu zdroji, návrat k božskému projektu života lidu na naší planetě Zemi.
První část knihy je věnována historii Slovanů a to od nejrannějších dob, kdy se objevili v Evropě, jejich jazyku, staroslovanské víře Cestě světla, rodovému společenskému (ne třídnímu) uspořádání života lidu v rozlehlých svobodných a bohatých sídlech, které souzněly se zákony přírody a vesmíru a které se sdružovaly do ná-rodů a ty pak do držav. Kořeny Moravského národa jsou zakotveny ve slovanských kořenech. Država v čele s knížetem byla obrannou záštitou. Blíže jsou v knize přiblíženy državy: Rossijská, Venedská-neboli Pruská (Perunova Rus) a država Dunajských Slovanů (Morava a Slovensko) a moravská knížata Veren, Sámo, nástupci Sámovi, Svatopluk a jeho nástupci. I država Velká Morava, která vzniká v době největšího ohrožení Slovanstva jako semknutá obrana spojením tří držav ( državy Venedské-Pruska, Dunajských Slovanů-Moravy a Slovenska a državy Slezské). Zradou ve všech državách a jejího vnitřního rozkladu staroslovanské víry v národech za aktivní pomoci církve, napadením ze všech stran třídně organizovanými státy (otrokářskými a feudálními) je slovanská Velká Morava poražena a rozdělena mezi tři státy. Právě vzniklé české knížectví, Polsko, a Uhry-Maďarsko. Tyto dějiny nám byly celé tisíciletí tajeny a falšovány. Kupř. byli z dějin vymazáni následovníci Sámovi a násilně, povídkami do nich vtlačeni první čeští Přemyslovci. Dodnes je českými historiky falešně lidu vykládáno, že Moravané neměli písmo a kulturu. V knize je dost důrazně dokumentováno, jak vysokou kulturu měly všechny slovanské národy.
Druhá část knihy je zaměřena na moravskou mytologii, tak jak ji bylo možno ještě objevit v nespálených moravských pramenech. Jsou uvedeni bohové, kteří byli uctíváni na Moravě i místa, kde měli své posvátné háje a svatyně.
Kniha Jaroslavy Grobcové vychází pod záštitou Miluše Bajgerové, šéfredaktorky časopisu Medium.
Spisovatelka PhDr. Jaroslava Grobcová (*1931) pochází z Hodslavic, své dětství a mládí prožila ve vesničce Palačov u Starého Jičína. Vystudovala UK v Praze, obory filosofie a psychologie. Více jak 40 let žila a pracovala v Ostravě. Vychovala tři syny. Dnes žije ve Štramberku.
Velice aktivně se zabývá odkrýváním zamlčované historie Moravy, píše knihy o Moravě, skládá texty písní. Stále i ve svých letech, objíždí většinu míst, o kterých píše. Byla iniciátorkou k založení Kruhu přátel rodu, volného sdružení lidí cítících a hlásících se k odkazu našich předků – Slovanů a toužících po odkrytí skutečné historie zemí Morava a Slezsko.