STAROVĚRCI ( úryvek z článku, celý článek je uveden ve složce Védská tradice)
…Můžeme říci, že dnes nám spíše zůstaly informace z oblasti mýtů. Ale věda o mýtech-mytologie-není až takový „ neužitečný výmysl“, jako by se neznalým mohlo zdát. Ba právě naopak. Je to zdroj velmi cenných informací-když víme, jak oddělit informační šum od informačního obsahu. A právě proto dnes už mnozí znalci, vědci, nazývají mytologii koncentrovanou minulostí. Mají pravdu.
Mýtus je povídání, které odevzdává představy našich Předků o původu Světa, přírodních jevů, o činnosti slavných Předků. Nejživěji zachycuje informace podávané z hlubin věků. Když odstraníme lživé nánosy, tak v jeho nitru, jádru, zůstane ta nejčistější Pravda. Vždyť každý zná dobře přísloví: není dýmu bez ohně.
Tato informace je však podaná bez svědků, bez údajů, které se dají na daném stupni ověřit. Vždy však můžeme zaujmout postoj vědeckého badatele a říci: předpokládejme, že…a to nás nasměřuje na cestu hledání odpovědí.
Na takových nelehkých badatelských cestách nejednou uděláme chyby, ztrácíme nit, ba často stoupáme na jedny a ty samé hrábě. Pokračujeme však navzdory všemu kupředu, protože za nás, naši cestu, nikdo jiný neprojde. Naší hlavní pomůckou je nejčastěji intuice, v takto získaných odpovědích je zpravidla ukrytý hlavní význam.
Každý z nás se však nachází na své vlastní, specifické úrovni Duchovního vývoje. Jak neexistují dva stejní lidé, tak neexistují ani dvě úplně identické rozsahy uvědomování si. Uvědomování si té či oné skutečnosti bude vždy striktně záviset od úrovně, na kterou se ten či onen subjekt ve své evoluci dostal.
Uvědomění si, je však to, co nepotřebuje vysvětlování, je to vedení bez sprostředkovatelů. A to, co si už uvědomíme, zohledňuje skutečnost anebo její hranu takovou, jaká je. A tato skutečnost může mít množství názvů, ale její podstata bude taková, jaká je.
Ve všeobecnosti nám učený svět nabízí vzorovou epochu minulosti-antickou řeckou kulturu. Před ní však existoval všeobecný, védský časoprostor. Řekové se dlouho snažili dostat k základům védského poznání, co popisují mnohé příběhy z jejich mytologie. Například příběh Ifigénie je popis použití lsti a klamu s cílem ukrást a vyvést védské poznatky. Tato operace-dnes bychom mohli mluvit o operaci speciálních služeb- se jim podařila. Ifigénie se stala žrekyní Bohyně Artemis a její bratr Áres převzal otcův trůn.
Velmi dobře je známý i příběh Argonautů. Jakmile odebereme z popisu příběhu „dekorativní“ pozadí, uvidíme záznam z výpravy řeckých speciálních jednotek-vyjádřeno dnešními termíny - která měla za úkol donést písemné zdroje poznání Árijců. Nehledali tedy jakési abstraktní „ zlaté rouno“, ale prostě a jednoduše „ ZLATÉ RUNY“, uctívané texty zapsané Runami. Ale nejde o ledajaké texty, jsou to texty, popisující, jak vytvořit funkční kontakt s Vyššími Silami.
Díky krádeži těchto poznatků se Řekům podařilo vytvořit a sestavit jejich Olymp-Panteon Bohů. Poznání bylo však tak či onak získané pomocí pirátských nájezdů a upravené pro jejich podmínky a Světonázor. Ale tak či onak-dnes je řecký panteon známý po celém světě.
Achájská civilizace se začala bouřlivě rozvíjet ve 13. století před n.l. . Achájci neboli Árijci a jejich myšlenkové procesy - posuzování Světa - rychle přestalo odpovídat ohromnému území, které svými loupeživými nájezdy dobyli. A proto velmi rychle nastal reálný problém- jak řídit takový ohromný prostor? Nutně potřebovali vytvořit systém Bohů, kterému by odpovídala vlastní mytologie a návazně vlastní filozofie. Nemohli použít mytologii a filozofii árijskou - která stojí na Svědomí a Cti - byla pro ně co do podstaty cizí. Svého však neměli nic.
Jak je možné řešit takový problém? Principiálně existují vždy dvě cesty - evoluce anebo krádež cizího. Protože všude okolo existovala původně védská Kultura - jednoduše z ní vykradli, co se jim podařilo a co z toho bylo pro ně vhodné, to použili. Ale co do rozměrů a mohutnosti původní védské Kultury už jednoduše dojít nemohli. Kopie nikdy není originál.
Expanze si tedy vynutila „zkopírování“ cizích Božstev a jejich začlenění do svého Panteonu. Ilias a Odysea popisují přesně tento proces. Pomocí krádeže sestavená kopie však nikdy nefunguje tak, jako původní originál - veškeré Poznání se jednoduše nedá převzít, a tedy nevyhnutně zůstaly prázdné, „bílé“ místa, které nevěděli, čím zaplnit.
Celková konstrukce však byla už práceschopná, proto mechanismus začal jako celek fungovat. Předtím se Řekové dlouho nemohli dostat ke zdrojům poznání, ale vítězstvím v dlouhotrvající Trojské válce nakonec získali přístup do prostoru, kde jim vstoupit předtím bránila právě Troja.
Za příkladem Řeků následoval antický Řím. Též rychle překročil hranice městského státu, stal se nejdříve republikou a potom impériem, ale neměl vlastní koncepci a systém Bohů. Velmi rychle před nimi nastal ten samý problém, jako v minulosti u Řeků. Řím však expandoval ještě silněji a rychleji, jak kdysi Řekové, pro ně nastala situace „včera už bylo pozdě“. Proto kompletně převzali celý řecký Panteon, akorát trochu pozměnili jména Bohů. Do systému však zároveň „zakomponovali“ bombu s opožděným účinkem-křesťanství. Když přišel vhodný čas, toto velmi rychle zničilo Římské impérium.
Římský Panteon nebyl podložený Duchovností. Je to ale logické vyvrcholení toho, jaký Obraz je uložen už v samotném slově „ ZÁPAD“. Žádné slovo totiž nevzniklo jen tak, náhodou, i když ne každé slovo v našem dnešním jazyku je našeho původu. Západ je však západem ve všech slovanských jazycích. Je to popis přesunu na západ - ZaPádom. Nejdříve ukradli první, od nich druzí, atd. Postupně se vytrácely sakrální významy, až se dostaly úplně k západu. A zmizením zapadajícího Slunce dochází i k pádu uvědomování si sakrální podstaty. A Poznání postupně upadá do stavu komatického spánku.
Ale ani dnes kralující doktrína-křesťanství-se nedostávalo k moci jednoduše. Ještě ve 3.-4. století n.l. si silně konkurovalo s tehdy velmi rozšířeným Mitraismem - název, který pochází od jména Mitridat. Toto jméno dostával podle prastaré tradice v Pontském království nejstarší syn, který nastupoval na trůn po otci. Druhý syn dostával jméno Kristus-a vždy zaujímal místo velekněze (v dnešním pojetím slova). Staré kroniky hovoří, že Mitridat prožil dětství v horách u žreků. Ovládal všechny tehdejší jazyky, měřil 190 cm. Ovládal skryté poznání, měl vysoké zasvěcení.
Římské legie, které museli dlouho a tvrdě bojovat v Pontské válce proti Mitridatovi, postupně přijímali Mitraismus. A to v takové míře, že ještě ve 4. století n.l. nebylo jasné, jestli zvítězí Křesťanství nebo Mitraismus. Ale nakonec i vítězné Křesťanství převzalo mnohé z Mitraismu. Vždyť už jen slavnostní úbor papeže se dodnes jmenuje MITRA.
Tedy mytologie není v žádném případě samoúčelná hra pro případ nudy. Jde o praktickou aplikaci védského „ jak nahoře, tak dole, jak vevnitř, tak navenek“. Jak je sestavený mechanismus vztahů „ nahoře“, tak se zrcadlí (odráží) v myslích pospolitého lidu. Vždyť ty samé védské hermetické spisy hovoří:
Věčnost je odrazem Stvořitele ( RA-M-CHA)
Vesmír je odrazem Věčnosti
Slunce je odrazem Vesmíru
Člověk je odrazem Slunce
To jen dnes vládnoucí všeobecné bezvědomí – jeden z výsledků matrixové demokracie – umožňuje lidem přehlížet skutečný stav věcí a vnímat jejich izolaci.
O tom, jaký je rozdíl mezi původním védským vnímáním Světa a jednou z jeho projekcí do daného prostoru, času a podmínek-dnešním Světonázorem - je možné si vytvořit představu poměrně rychle.
Základními kategoriemi ve védském vnímání Světa jsou SVĚDOMÍ A ČEST. Obě tato slova NEZNÁ aramejština, tedy semitský jazyk, kterým byl napsán původní (první, zdrojový…) text toho, co dnes křesťanství přijímá jako svůj základní posvátný text - Bibli, tedy Starý a Nový zákon. Když nějaký národ nemá výrazy pro Svědomí a Čest, znamená to, že tyto pojmy jsou mu co do podstaty cizí. A když se objevují v dnešních překladech Bible, znamená to jen to, že jde o upravené překlady. Nic víc.
Traduje se, že k nám křesťanství přišlo od Řeků - Cyrila a Metoděje. Když mluvíme o Řecích, tak mluvíme v první řadě o cizincích. Samotní Řekové označovali své území -které my dnes celkem nekorektně nazýváme Řeckem - Helada. Když se podíváme na toto slovo, můžeme se lehce zorientovat, o jaký národ původně jde.
Ještě Mauro Orbini uvádí, že celou Evropu kdysi obýval jeden národ - Slované. To je v souladu i s naším Poznáním - všichni lidé bílé barvy kůže mají jeden společný původ. Tedy i ty, které dnes oficiálně dělí na Slovany jako takové a „ neslovany, jako takové“ - dnešních Skandinávce.
Ve Slovanských jazycích se dodnes zachovaly výrazy NEBE (slovensky nebo) a NEBESA. Nebe (slovensky NEBO) je tam, kde N(ni)EtBOha, Nebesa je tam, kde NiEtBESA. Tam, kde není Bůh, je Peklo (tj. Nebo), tam, kde nejsou Běsi, jsou Nebesa.
Nejde tedy o ekvivalentní výrazy. Výraz Nebe (slovensky nebo) vyjadřuje podstatu Duchovní kategorie, výraz Peklo zase fyzickou realitu takového druhu Vesmíru (od slova PÉCT, teda tam, kde je horko, jako kdyby se tam PEKLO). Už jen dodejme, že v původní, Staroslovanské Bukvici, jsme používali JAŤ, tj. zvuk „IE“, který nám „starostlivě“ odstranili - ale zahladit se to nepodařilo.
Řecká „zaslíbená zem“ se tradičně jmenuje HELADA. O jaký „vyvolený“ národ tedy šlo, když u Skandinávců se převzetím první části slova-„HEL“-vytvořil dnes známý „HELL“, tj. Peklo a u Slovanů (dodnes zůstalo v ruštině) bylo zase použitím druhé části slova -„АД“ (AD) - vytvořené slovo s tím samým významem, tj. Peklo?
Jaká mytologie, takový národ. Jaké vztahy nahoře, takové se přenáší (odrážejí) dole. Jestli si to uvědomujeme anebo ne, každý z nás jedná podle principů, které převzal od neviditelného Světa mimo nás. Pokud respektujeme Svědomí a Čest, je to prastará védská Kultura. Pokud žijeme lstí a klamem - my i jiní - tak je to obraz mytologie Světa zdola, i když k ní může navádět i „ směrový ukazatel“ Olymp. Dnes nejde o to, jak lidé navenek vypadají, v tělech lidí žije všelijaká havěť. Ale vždyť jsme o tom dostali i mediální informaci - nač nám dali film AVATAR?
Tady asi jen malou poznámku. Duchovní a technokratický vývoj jsou dvě rozdílné a od sebe vzájemně nezávislé věci. Technokrat neznající Svědomí a Čest, není principiálně primitiv. Ba právě naopak, může ovládat - a v matrixovém světě okolo nás to je jasně vidět - technologie, o kterých se nám ani nesní. Ale jsou to jen TECHNOLOGIE, ne VÝVOJ DUCHA. Tím samozřejmě netvrdíme, že člověk na vysokém stupni vývoje Ducha je jinak primitiv. Kdo může pochopit, ten ví, o čem je řeč.
Mytologie je tedy principiálně nejdůležitější částí našeho života. Je to ten referenční systém, se kterým se každý z nás dennodenně porovnává, resp. kterým si ověřuje své činy, které během dne dělá, jestli jsou „správné“ anebo „nesprávné“. Správné v jednom systému hierarchie hodnot je často nesprávné v jiném hierarchickém systému hodnot. Světlé Síly mají svůj, Světlý systém hodnot, Temné Síly zase svůj. Temný systém hodnot, jak říká přísloví: jak se do hory volá, tak se z hory ozývá. Co posíláme, to dostáváme.
Tady si musíme vyjasnit velmi důležitou věc. My Slované jsme nikdy neměli žádný Panteon. Takto se mohou o našem chápání Světlé Hierarchie vyjadřovat jen ti, kteří čerpají z cizích zdrojů. Jinými slovy, ne naši lidé - cizinci.
Védská moudrost hovoří, že když nám někdo nabízí na výběr dvě možnosti, tak správná je určitě ta třetí. A tak se nám nabízí na výběr formáty ve stylu náboženství a ateismus, jednobožství a mnohobožství a podobné technologie řízení mysli.
Když sáhneme do učení tibetské Šambaly, zjistíme, že už Tibeťané rozlišují ateismus, teismus a neteismus. Ateisti jsou principiálně nihilisti - věřící jedině a výhradně v existenci matérie, jako základu všeho bytí.
Teisti jsou ti, kteří všechno bytí odvozují od „Theos“ tj. Boha. Principiálně by to nebyl problém, ten je ale dnes v tom, že dnešní náboženství jsou sestavena tak, že vychovávají z lidí - svoje ovečky - RABY (pozn.: tj. otroky). A to je už porušení Konu Stvořitele. Teismus se dá lehce rozpoznat podle toho, že v něm existuje vyhraněná skupina lidí s patřičným zděláním - teologů - kteří si vyhradili výsostní právo komunikovat s Bohem. Ostatní - laici - nemají na přímou komunikaci s Vyššími Silami „licenci“.
Neteisti jsou ti - skupina, na kterou demokracie zapomněla - kteří uznávají existenci Vyšších Sil, ale zároveň neuznávají potřebu vystudovaného teologa - sprostředkovatele pro komunikaci s nimi. Nejčastěji jsou schopní s nimi komunikovat sami. Tady patří Stará Víra, tibetská Šambala a podobné systémy, jasnovidci, extrasenzoři, proroci, přírodní léčitelé a podobní. Druh, tj. frekvence energií, se kterými komunikují, však závisí na výši jejich evolučního vývoje.
Další okruh „dělení“ je jednobožství a mnohobožství. Zdánlivě jasná problematika - ale chyba lávky. Jednobožství uznává jen jediného Boha, který má – zpravidla - svůj vyvolený národ a všechny podoby Vyšších Sil jsou zpravidla považovány za ďábelství. Toto je typické i pro ta dnešní náboženství.
Druhou podobou je mnohobožství. Je „vynálezem“ Řeků a systém je typický tím, že každý z Bohů má svoje vlastní „zájmy“ a nejednou mezi sebou i bojují, okrádají se, spí a podobně. Jak nahoře, tak dole, tedy není divu, že podle toho se chovají civilizované národy. Jejich chování je determinované normami jejich mytologie. Mezi Slovany nikdy neexistovalo mnohobožství. Tento směr se dostal jen do jazyků, byl vyvinutý a použitý proti nám a na naši likvidaci. Ale to už je uměle vytvořený systém.
Tradičně naším způsobem chápání Světa je Rod. Princip stojí na jednoduché logice. Každý z nás má dva rodiče, kteří měli též po dvou rodičích a tento řetěz sahá nepřerušeně miliardy let do minulosti. Prvopočáteční Prarodiče jsou zakladatelé Rodu, od kterého odvozujeme naši existenci.
V naší mytologii nazýváme Stvořitele RA-M-CHA, který stvořil všechno, co existuje. Ramcha byl přítomný ve Skutečnosti a Reálnosti - kterou On sám stvořil. Dnes tu jakoby nebyl. Stvořil a odešel tvořit další Světy. Někdy „ nakoukne“ pro kontrolu, ale nic víc. Všechno, co se odehrálo po Jeho Ozáření, se rozvíjelo podle Konů a algoritmů už jiným vektorem vývoje s jinou algoritmickou a Bytostní naplněností, kterou dali do pohybu ním zrození synové a dcery - které nazýváme Vyšší Ochránci.
Jakmile se Záření začalo transformovat na lásku a Ochránce Roda - Prarodiče, RAMCHA zmizel, protože ON je VŠECHNO najednou a ne po částech. Láska je SÍLA, protože v Prostoru, který má Sílu, se nemůže nic odehrávat, dokonce ani „ vyčlenění“ jejich Toků energií.
Začaly se objevovat prvopočáteční Toky energie - Vyšší Ochránci ve Světě PRAVI (pozn.: Svět Pravi je svět Vyšších energií, našich Ochránců ) - což se odehrálo 100 miliónů let před vytvořením matérie. Tyto Toky energií jsou svérázné. Jsou schopné se spojovat i dělit na části. Tvoří Globální, Všeobecné Energeticko-Informační Pole - RODA-PRARODIČE, neoddělitelnou součást Velkého RAMCHA.
ROD PRARODIČ je Věčný Zdroj života našich Ochránců a Rodů. Je OCHRÁNCEM Vesmírů, Světa PRAVI, VYŠŠÍ OCHRÁNCE všech Živých a Rozumných obyvatelů ve všech Světech, které existují v různých Vesmírech. Trojrunový symbol RODA-PRARODIČE je složený z Run „Rod“ (spojujíce cokoli dohromady, genetický princip bytosti), „ Otce“ (ochrana potomků Rodu) a „Eor“ (rozhraničení s cílem zavedení pořádku), což potvrzuje uvedenou charakteristiku Všeobecného Energeticko-Informačního Pole.
Do Všeobecného Energeticko-Informačního Pole patří VYŠŠÍ OCHRÁNCI, OCHRÁNCI, ŘÍDÍCÍ OCHRÁNCI, OCHRÁNCI UCHOVÁVATELÉ a jiní. Proto to, z jakých „částí“, jakých Toků energií, byl vydělením anebo syntézou vytvořen nový či konkrétní „specializovaný“ Tok, je zobrazené ve Jménu Našeho Ochránce (v Jeho „title“).
Takto víme, jak se Ochránce „zrodil“, kdo jsou jeho „Rodiče“, proč se zrodil, principy jeho činnosti, jeho energetická výbava, tj. dostáváme „plný spis“ Ochránce. Objevují se Obrazy „muž-žena“, „otec-matka“, „otcové-děti“- je to tvoření „ na obraz a podobu“. I Bytost – člověk - je též Energeticko-Informační Pole, i když už samozřejmě jiné úrovně. Ve Světě Javi (pozn.: svět, ve kterém žijeme) je „zabalený“ do individuálního fyzického Těla.
Ačkoli v případě člověka označení jeho pohlaví nevyvolává problémy, u Vyšších Ochránců se vše určuje podle vztahu vzájemného spojení s Toky energií. Tak například tito jsou „muži“: PERUN, SVAROG, a tyto zase „ženy“: LADA, MAKOŠ. U „ specializovaných Ochránců (se skupinovým titlem) je daná příslušnost, uložená v závislosti na jejich funkcích. Toky energií „vytváří“ „ženy“ a „katalyzují“ ho „muži“...
…S mytologií je to tedy o mnoho složitější a jednodušší zároveň. Dnes si mnozí myslí, že je možné jakkoli libovolně „kombinovat“ naše Ochránce a jejich vzájemné vztahy - nejednou dokonce hovoří o slovanském „Panteonu“. Jde jen o nevědomost. Ale nevědomost je z védského pohledu netěžším proviněním - protože je matkou všeho zla. Někteří „odborníci“ vycházejí z toho, že dnes si i tak „ nikdo nic nepamatuje“. Ale to není pravda. Právě proto přinášíme naše Staré Poznání, abychom věděli, jak se zorientovat a neupadli do pastí nevědomosti. Mějme na paměti, že slovo vyvolává specifické podprogramy v podvědomí, nejen pokud je vyslovené, ale i napsané. Už jediným nevhodným výrazem si můžeme přidat další inkarnaci v tomto Světě, ale dnes je ve hře i rozkódování Duše - stojí nevědomost za to?
Problematiku mytologie můžeme uzavřít jednoduchým Obrazem. Všichni Ochránci jsou Ipostázami Stvořitele. Ipostáza znamená „ projevení se“. Ipostázy máme i my. Jinak se projevujeme hned po narození, jinak když chodíme po čtyřech, jinak když chodíme po dvou, jinak ve škole, střední škole, univerzitě, v životě….ale to všechno jsme my.
Protože jsme nízkorozměrné bytosti - žijeme ve čtyřrozměrné Javi (pozn.: Svět Javi je náš svět, na kterém žijeme ) - naše ipoztázy se projevují v různých časových úsecích. U vyšších, mnohorozměrných bytostí to je jinak-mohou projevit své ipostázy najednou. Jde však vždy o jednu a tu samou entitu. Rovněž je možné za naše ipoztázy považovat i naše vnitřní orgány. O svém srdci můžeme říci, že jsme to „my“, rovněž o plicích, játrech atd. Ony sami o sobě nemají z tohoto úhlu pohledu velký význam, nenahraditelné jsou však společně v konkrétním lidském těle - tehdy jsou všechny „já“. Tedy když nám někdo podsouvá „slovanskou“ mytologii v podobě boje jednoho Boha proti druhému, hned si můžete být jisti, že to nemá nic společné s našimi Ochránci. Jak dlouho bychom přežili, pokud by naše vnitřní orgány bojovaly jeden proti druhému?
A tady už jen poslední poznámku o Konech, kterými je vytvořen Vesmír. Stvořitel nemůže tolerovat porušení ani jediného Konu, protože takové porušování by vedlo ke zničení celého Vesmíru. Nedejme se omámit tím, že dnes je takové konání „ „standardem“. Mluvíme o Absolutnu - Stvořitelovi, který je mimo čas a prostor, i když zároveň ve všech nás. Trest nezadržitelně přijde. Jinak to být nemůže. Stvořitel NEDOPUSTÍ zničení Vesmíru…