Slované a Árijci, naši Předkové, od pradávna velmi silně vnímali napojení na svůj Rod, své Předky, svoji Rodovou Paměť, intenzivně vnímali Vesmírné a Zemské Toky energií a Síly, které tyto energie pohání. A těmto jevům dali Jména. Když řekli jméno RAMCHA, PERUN, SVANTOVÍT, SVAROG, LADA, DŽIVA, VESNA nebo další, věděli, že mluví o určitém Toku energie nebo Síle, o svých Ochráncích. V průběhu tisíciletí a důsledkem mnoha překladů některá jména znějí jinak, ale stále se jedná o jednoho a téhož Ochránce. Pravý Slovan našeho Ochránce pozná svým čistým srdcem, ať už ho nazývají jakkoli.
Cizinci a cizozemci, když o nás Slovanech, o našich zvycích, o našich svátcích, psali do svých kronik nebo vyprávěli jiným, začali podsouvat ke jménům našich Ochránců přívlastek bůh. A tak se toto křesťanské slovo účelově propletlo do našich slovanských jazyků.
Křesťanské náboženství zavleklo do našich slovanských jazyků i jiná slova jako např.: svatý, ámen, hřích, požehnání, zázrak, přikázání a další podobná, která nejsou s naší Slovanskou Kulturou slučitelná, protože křesťanská ideologie od svého počátku likvidovala naše Slovanské Předky a naší Slovanskou Kulturu ve jménu svého boha.
Je na každém čistě ryzím Slovanovi, aby tento křesťanský slovní plevel oddělil od ryzího zrna Slovanské řeči, písma, našeho vnímání Světa i Duchovního poznání.
Naše Slovansko-Árijská Rodová paměť se probouzí, je na čase jí začít naslouchat a podle ní konat. Je na čase cizí křesťanská slova z našich slovanských jazyků vymazávat.
Toto máme zaznamenáno v Rodové Paměti na Jasence.
NAŠI SLOVANSKO-ÁRIJŠTÍ OCHRÁNCI
Tak, jak jsou dějiny Slovanů v kronikách překrucovány a převyprávěny křesťanskými mnichy, tak jsou překroucena vyprávění o Slovanských Ochráncích s přívlastkem bůh, jsou pokřivena sdělení o způsobech slavení svátků na počest Slovanských Ochránců.
Naši Ochránci jsou ve Slovanském kalendáři-D´Árijském Kruholetu. Někteří jsou spojeni jen s našimi zemskými cykly-naší Midgard (Zemí), jiní mají propojení až na vesmírné Toky energií a Síly, cykly naší Sluneční soustavy a našeho Jarily-Slunce, vesmírné cykly v naší Galaxii. Jen jeden má přesah na celý Vesmír a to je RA-M-CHA.
Přesto jako prvního našeho Ochránce uvádím Svantovíta, který je našemu kraji i srdcím nejbližší.
SVANTOVÍT
V nářečích: Svjantovít, Swantovit, Svetovít
Svantovít ochraňuje Slovansko-Árijské Velké Rody-Ch´Árijce, D´Árijce, Rassény a Světlorusy, jejíchž původním domovem byla Daárie na severu.
Svantovít je od pradávna zobrazován s hlavou se čtyřmi obličeji, představující tyto prastaré čtyři Rody, spojené Moudrostí, znalostmi a písmem, žijící a tvořící na Midgard-Zemi v souladu s Přírodou, jako pouto mezi Slovany.
Svantovít byl velice uctíván hlavně Slovany, žijícími na území Velké Moravy. Je spojován s naším vnímáním světa a tím, že velice ctíme naše Předky a Rody. Svantovítova energie je nositelkou prastaré Moudrosti našich prastarých Rodů a Předků, kterou máme uloženou v naší Rodové Paměti.
Slované na místech, pro ně velmi významných kultovních místech, kde mohli být více propojeni s přírodou a energií naší Midgard-Země, se scházeli k obřadům a oslavám svých svátků. Většinou to byly stromové háje, ve kterých si stavěli do kruhu jednoduchou dřevěnou ohradu, kterou zdobili malbami a rytinami nebo to byl kruh z kamenů kolem stromu nebo účelově sestavené kameny, kde se nosili nekrvavé dary Přírodě a našim Ochráncům.
U nás na Valašsku, velmi uctívaný kopec s bukovým hájem, kde naši Předkové oslavovali svého Ochránce Svantovíta s radostí, zpěvem a chorovody, začali nazývat Radhost (RA=světlo, radost=dosti Světla) Ale také se zde, na tomto velmi silném kultovním místě Slovanů scházela tzv. RADA HOSTŮ-proto také název Radhošť. Stejný název ( rjádegjást, radegast) se nacházel na mnoha kultovních místech slovanského území a také na Rujáně (nyní ostrov v Baltském moři, pobřeží Německa), Radegast, je tedy v obrazovém písmu Slovanů chápán jako místo setkávání se a místem plném radosti. Později, aby byl tento název místa u nás uchován, Radhošť dostal mýtus ochránce tohoto místa-Radegasta, který ochraňuje kultovní místo Slovanů lesy i lesní zvěř.
Dnes známe pouze dvě velmi významná místa uctívání Svantovíta. U nás na Moravě je to Radhošť a na severu bývalé Velké Moravy je to Rujána. Na Rujáně, v tamním dřevěném chrámu Svantovíta, byl prý chován bílý kůň-hřebec, kterého využívali k věštění.
Radhošť i Rujána zanikli podobně, i když v Arkoně, na Rujáně to byl otevřený boj a obrana tohoto místa před nájezdy dobyvačných církevních křižáckých zločineckých armád, kde Slované dlouho, až do r.1168, těmto křižáckým nájezdům odolávali. Smutné na tom je, že se těchto křižáckých výprav proti Slovanům, zůčastnil se svým vojskem i přemyslovský panovník Přemysl Otakar II. Za církevní cíle a proti vlastnímu lidu-Slovanům.
Po nástupu křesťanské moci a křesťanského náboženství s inkvizičními procesy a krutými tresty, naši Předkové nepřestali navštěvovat Radhošť a oslavovat Svantovíta. A tak, jak křesťané postupovali v řadě dalších Slovanských kultovních míst, zničili bukový háj, zničili vše, co by jen trochu připomínalo Svantovíta. Ukradli našim Předkům kultovní místo a postavili si zde svůj křesťanský chrám, aby Slovanský lid donutil klanět se křesťanskému bohu a křesťanským modlám…
Naši Předkové však ukryli jméno našeho Ochránce Svantovíta do názvů okolní krajiny, jméno zůstalo zachované v krajině i v podvědomí lidí. Tady na Valašsku se můžete např. projít po Svantovítových skalách (úbočí kopce Štípa nad vesničkou Santov), místo Santov je opěvováno v našich valašských písních (Na Santově kopec, roste tam jalovec…).
Určitě i vy najdete taková místa u vás.
RA-M-CHA
Říkáme mu také „Stvořitel, ten Nejvyšší“ a to proto, že je nekonečnou Vesmírnou energií a silou. Tato energie a síla utváří celý Vesmír, tvoří Galaxie ve Vesmíru, utváří Hvězdy a celé Sluneční soustavy a Země v těchto soustavách. Je nekonečný a nepopsatelný.
PERUN
V nářečích také Perk, Puruša, Perkus, Perkon, Thór.
Jeho strom je Dub, z dubu byly tesány jeho sochy.
Peruna uznáváme jako nejmocnějšího, je vesmírným Ochráncem naší Sluneční soustavy, je Obráncem Midgard-Země před Temnými silami.
Je znám jako Hromovládce - má sílu hromu, řídí blesky a bouře. Je velikým Ochráncem pravdy a obráncem spravedlnosti. Jeho světla se bojí všechny zlé a nečisté síly.
Je Ochráncem všech vojáků Velkých Rodů, pokud brání svou vlast, svůj národ, svou rodinu.
Slované si velmi ctí Peruna, ctí a připomínají si ho během celého roku. Ale v době vrcholícího léta probíhají velké oslavy Peruna. Den Peruna- oslava a úcta k našemu nejmocnějšímu Ochránci, připadá na 23.7. používaného kalendáře ( 21.6. Slovanského kalendáře).
Symbol PERUNOVA HVĚZDA je velice hojně používaný v symbolice Slovanů. Protože je Perun uctíván jako Hromovládce a spojován s blesky při bouřce, umisťovali Perunovu hvězdu na štíty střech domovů, aby domov získal Perunovu ochranu proti jeho bleskům.
Ve výšivkách je, kromě dalších jeho symbolů, hojně používán tzv. křížkový steh-xxxx je symbolem křižování Perunových blesků.
LADA
Jejím stromem je Lípa.
Je Vesmírnou Ochránkyní všech Slovanských národů a Slovansko-Árijských Rodů.
Je ve spojení s naší Jarilou-Sluncem, proto se objevuje současně s důležitými obdobími a cykly Jarily-Slunce a Midgard-Země. Zejména u zrodu Slunce při Zimním Slunovratu.
Je Ochránkyní rodinných svazků Slovansko-Árijských Rodů. Přináší do života lidí domácí pohodu, útulnost, harmonii, přívětivost, vzájemné porozumění, lásku, pokračování Rodu v dětech, vzájemnou úctu rodičů. Takovým rodinným svazkům se říkalo, že v nich vládne souLAD a láska.
Představuje sílu ženského principu, plodnosti, lásky.
SVAROG
Jeho stromem je Buk
Je naším Vesmírným Ochráncem, symbolizuje Slunce a Oheň. Jeho jméno je spojováno se svitem, oslňující září.
Je vtělen do Slovanského kalendáře-D´Árijský Kruholet, kde symbolizuje čas, propojení Zemských cyklů s Vesmírnými cykly a událostmi (např.: Noc Svaroga, Ráno Svaroga, Svaroží kruh apod.)
VELES
Jeho stromem je Topol
Je naším významným Světlým Ochráncem.
Jeho posláním je provázet Duše zemřelých do jiných Světů. Pozdrav „vale“ je dodnes označován, jako poslední rozloučení.
Je Ochráncem obchodování, hospodářství, skotu, pastýřů a stád. Též Ochránce západních Slovanů-Skotovodů. Když se dávné Rody Slovanů-Skotů přesídlili na britské ostrovy, nazvali ji Zemí Skotů a na počest svého Ochránce Velese, nejlepší pastviny nazvali Wales (Veles).
Jménem Velese se zpívaly písně, koledy. Poslední sežnutý snop se věnoval právě Velesovi.
TARCH
Jeho stromem je Jasan.
Je Ochráncem prastaré Velké Moudrosti a Slovansko-Árijských Rodů.
Je Vesmírným Ochráncem Jarily-Slunce, je propojen s přírodou a přírodními cykly na Midgard (Zemi). Jeho moc a síla na Midgard-Zemi vrcholí v létě, nejmenší moc a sílu má o Zimním Slunovratu.
Tarch se, tak jako Slunce, o Zimním Slunovratu zrodí, během jara dospívá, o Letním Slunovratu nabývá vrcholné síly a pak začíná stárnout, o Zimním Slunovratu umírá. Vše jako by se zastavilo, i stín pohybu Slunce zůstává stát. Tarch se zrodí (podle nynějšího kalendáře 24.12.), když se stín Slunce pohne zase nazpět. Slunce se začíná navracet a růst. Je to jeden z největších Slovanských svátků, slavený po několik tisíc let.
Tarch Dažbog zosobňuje Sluneční cyklus, Sluneční světlo a plodnost Midgard-Země, dává lidem sílu Jarily-Slunce. Je Ochráncem, který přispívá k blaženosti, spokojenosti, štěstí a úspěchu.
Uctíváme ho prostřednictvím národních písní, ve kterých je poděkování za šťastný a hodnotný život Slovansko-Árijských Rodů, za to, že nedovolil zvítězit temným silám, když se temné síly shromáždily na Měsíci Leji, aby se zmocnili Midgard-Země. Na památku tohoto velkého vítězství Tarcha se konají svátky Paschet, u nás pod názvem Velikonoce s malovanými vajíčky a jejich rozbíjením. Tehdy byl Měsíc Leja zničen a s ním i Temné síly.
Velmi často se podle záznamů v mnohých pradávných Védských textech na Tarcha, při žádosti o pomoc lidem ze Slovansko-Árijských Rodů, obrací Tara. Oba společně pomáhali lidem oživovat nekonečné prostranství na Midgard-Zemi. Tarch vybíral nejvhodnější místa, Tara radila, které stromy je nejvhodnější vysadit. Tato území, kde se Slované usadili, začali nazývat Velkou Tartárií, tj. zemí Tarcha a Tary.
MOKROŠA - naše Matka Midgard-Země, její síla a energie
Nazývaná také Mokoš, Makoša
Jejím stromem je Borovice sosna.
Je silou a energií naší Midgard-Země, zkrze přírodu je propojena s naší sílou a enrgií, provází nás našimi životy i smrtí.
Řídí všechna tři roční období Midgard-Země, které vykonávají Dživa, Morana a Vesna ( Slované mají jen tři roční období).
Naší Midgard-Zemi dodává vláhu, aby byla plodná, řídí počasí. Její jméno je prostoupeno mokrotou, vlhkem a vodou, tak jako naše Země.
Její energii vnímáme nejen u studánek a pramenů, ale také na lukách a stráních hojně porostlých bylinami.
Naši Předkové ji vnímali jako starostlivou Ochránkyní tkalcovství a všech možných ručních prací, též dávala pozor, aby na polích, kde oráči vkládají Duši do své nelehké práce, vyrostla bohatá úroda. Jí se věnuje z úrody první pokosený snop (Velesovi se věnoval ten poslední).
Návštěva studánek byla pro naše Slovanské Předky vždy svátkem, potěšením a radostí. Pak nastala doba násilného vnucování křesťanství a tím i páchání zločinů proti lidskosti na Slovanech, inkviziční procesy s krutými tresty, přesto však lidé ke studánkám nepřestali chodit. Křesťané proto u těchto studánek vybudovali svá náboženská místa, která vyzdobili svými křesťanskými modlami a symboly…
Mokroša je spojována se spřádáním a utvářením osudů, naši Předkové toto odvozovali od zpracování darů Přírody, z úrody-lnu, konopí, vlny z ovcí. Mokroša společně s Dolejou a Nedolejou (sudičkami pohody a nepohody, štěstí a neštěstí) řídí osudy lidí Slovansko-Árijských Rodů, spřádají pro každého z nich Nitky Osudu. Proto lidé prosí Mokrošu, aby pověřila spřádáním Nitek do klubka Osudu Doleju. Přesto si byli vědomi neodvratitelnosti Osudu, kterým Mokroša vládne.
Dále vám představím tři Ochránkyně naší Midgard-Země, které vládnou v cyklech ročních období Země-Dživa, Morana, Vesna. Podle našeho Slovanského kalendáře máme tři roční období-Podzim, Zimu, Jaro.
Na podzimní rovnodennost začíná náš Nový Slovanský Rok, vrcholí sklizeň všech darů Přírody. Po sklizni, orbě a setbě předává Dživa vládu Moraně-zimě. Morana předává vládu Vesně, se kterou přichází jaro.
DŽIVA
Podle nářečí také Živa, Deva, Diva, Siva, Živena
Jejím stromem je jabloň.
Ve vrcholícím létě, 23.7. používaného kalendáře ( 21.6. Slovanského kalendáře), přebírá Dživa Ochranu Přírody od Vesny ( oslavy Peruna).
Dživa dohlíží na roční sklizeň, zajišťuje dostatek tepla a slunečních paprsků pro dozrávání plodů Přírody. Je Ochránkyní úrody, nejen obilí, ale všeho, co se na polích, zahradách i ve volné přírodě urodí.
Je Sluneční energií, živoucí, život udržující a umožňující (což obsahuje její jméno), proudí ve všem živém, dodává tomu duši, dech a tep.
Síla Dživy je nejen v zemi, je ve stromech, zvířatech a také v nás. Její energie je ve všem, co má schopnost žít a udržet se naživu.
Svoji vládu přebírá od Vesny, největší sílu má právě v létě, kdy Slunce nejvíce hřeje, všechno v přírodě plodí i mláďata dorůstají k samostatnosti.
V těchto dnech hojnosti, na podzimní rovnodennost-podle používaného kalendáře 21.9., vítáme nový Slovanský rok.
Na konci tohoto období začínaly velké oslavy a vzpomínání na naše Předky. Naši Předkové jsou naší součástí, jsme s nimi propojeni a není dne, kdybychom si na své Předky v našem Rodu nevzpomněli. Do dnešních dnů se uchoval Slovanský svátek, kterému dnes říkáme Památka zesnulých-Dny památky a Úcty našim Předkům.
Po sklizni veškeré úrody, po přípravě na další úrodu-orbě a setbě, předává Dživa vládu Moraně.
MORANA
Podle nářečí také Morena, Mara, Mora, Marmora
Její strom je Hrab
Morana přebírá Ochranu Midgard-Země od Dživy a nastoluje další přírodní cyklus Midgard-Země dne 22.11. používaného kalendáře (21.2. Slovanského kalendáře).
Pro nás Slovany je to jeden z nejvýznamnějších svátků, protože se vše v přírodě začíná zklidňovat a ukládat k zimnímu spánku, vše bylo sklizeno, sýpky jsou plné a zásoby na zimu schovány.
Morana je Ochránkyní Midgard-Země, je zosobněním zimního ročního období.
Morana přebírá vládu od Dživy v období, kdy Země vydala svou úrodu, je sklizeno a založeno na příští sklizeň.
Po bouřlivém období plodícího vypětí v Přírodě, přichází Morana, která vše v Přírodě uvádí do klidu a odpočinku, ukládá Přírodu k zimnímu spánku, snu, je-sen-ě.
Její zimní vláda, končí jarní rovnodenností. Morana je slavnostně doprovázena na cestu do svých Ledových Čertogů. Při těchto slavnostech oslavujeme Moranu a děkujeme jí za to, že dala Zemi odpočinek, spánek a sny, že dala Přírodě potřebnou přestávku pro nabytí síly před bujným jarním růstem.
Jarní rovnodenností se ukončuje další cyklus Země a začíná nový, s Vesnou. O jarní rovnodennosti se loučíme s Moranou a zároveň slavíme příchod Jara, vítáme Vesnu.
VESNA
Na jarní rovnodennost, 21.3. používaného kalendáře (19.5. Slovanského kalendáře), končí cyklus Zimy a začíná Jaro. Vesna přebírá ochranu Přírody od Morany.
Vesna začne probouzet Přírodu ze snu, ze zimního spánku, rozžíná světlo a teplo v přírodě. Přírodě i lidem dává po zimním klidu a odpočinku životodárnou sluneční energii.
Vesna žádá Slunce o teplo a světlo pro zamrznutou zemi, přivolává vše, co umožňuje probuzení Přírody ze snu a zimního spánku. Očišťuje studánky a vodní prameny, dává jim svoji sílu.Vše se v přírodě probouzí, pročišťuje se, rodí se mláďata.
Vesna je velikou Ochránkyní těhotných žen, nastávajících matek.
Vesna je spojována s radostí, zpěvy, tanci, láskou. Na jaře se dodnes z prvních květů vijí věnečky, kterými se ráda zdobí mladá děvčata.
V životě Slovanů byl první jarní den velice významný, o půlnoci se chodívalo ke studánkám, kde se omývaly všechny neduhy z těla. Při umývání se čistou vodou ze studánek a pramenů, dostávali lidé od Vesny skrze vodu životodárnou energii.
Oslavy Jara začínají jarní rovnodenností a pokračují dalšími dny oslavami Velikonoc (Velkých nocí), jsou původním, prastarým Slovanským svátkem, který slavíme po několik tisíc let, který vychází z naší Slovanské mytologie.
Tak, jako i na další velké Slovanské svátky, i na tento svátek Jara, se navázala církev a ustanovila den jarní rovnodennosti mučení a ukřižování Krista a Velikonoce jeho vzkříšení. A protože podle nynějšího křesťanského kalendáře připadá rovnodennost a Velikonoce každý rok v jiný den, křesťanská církev toto nedomyslela… Slované si tento svátek nenechali vzít, i když je nám po staletí podsouván křesťanský komentář k těmto svátkům.
ROD
Jeho strom je vrba.
Jeho zvíře čáp.
Velmi uctíván v Državě Velká Morava.
Je Vesmírným Ochráncem. Chrání naše Slovansko-Árjské Velké Rody – Ch´Árijce, D´Árijce, Rassény a Světlorusy.
Zachovává ve Vesmíru počáteční Kon : od Předků k Potomkům, od Stáří k Mládí. Udržuje a zachovává z pokolení na pokolení naši Rodovou Paměť.
Jeho zvíře je čáp a my dodnes máme v naší mytologii, že čáp nosí do rodiny děti a s dětmi i rodinné štěstí. Rod ochraňuje rodiče a jejich děti, pokračovatele rodu.
Dana Novosadová
Jasenka
(Jasenka psaná ve staroslovanském runovém písmu a v bukvici)